Na začátku byla vzpomínka na nesmírně statečnou ženu, která díky víře v pravdu skončila na šibenici po sehraném divadle v režii československých komunistů. Vzpomínka, která nesmí být nikdy zapomenuta a naopak by měla být neustále připomínána. 70. výročí smrti Milady Horákové je důvod, proč si znovu přečíst její životopis a snažit se pochopit, proč byla komunistům tak moc nepohodlná, že ji museli zavraždit.
S nápady jsme přišli za Leošem Válkou (Centrum současného umění DOX) a Markem Vocelem (MVP events). Oba se bez delšího rozmýšlení vrhli do práce a dekomunizační myšlenky výrazně usměrnili, vylepšili a především doplnili o další akce. K tomu přizvali Ondřeje Boháče (ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy) a Pavla Štingla (autora, režiséra a producenta).
Video zachycující průřez celou vzpomínkovou akcí.
Na první a jediné organizační schůzce, na terase DOXu, jsme se domluvili na společném postupu, rozdělili si úkoly, vyměnili kontakty a odstartovali tři neskutečné týdny příprav a organizování, kdy se nikdo z nás prakticky nezastavil. Vznikla prezentace, na kterou slyšeli všichni – od rektora Karlovy Univerzity až po liberecké radní. Překvapilo nás, kolik lidí na 70. výročí justiční vraždy reagovalo a kolik pozitivních ohlasů naše myšlenky vyvolávaly.
Bylo potřeba zařídit neskutečné množství věcí ve velmi krátkém čase. Domluvit plochy na vyvěšení plachet, vyřídit všechna razítka od památkářů, připravit tiskové podklady, hlídat termíny v tiskárně a koordinovat týmy vysokozdvižných plošin. Potřebovali jsme získat souhlas s použitím nahrávky z procesu, sestříhat ji pro pietní audio-koláž a pak přesvědčit starosty, aby ji v místním rozhlase odvysílali. Souběžně s tím se připravovali soubory ke stažení, aby si na webu, mohl kdokoliv potřebná online či tisková data stáhnout a volně použít.
Nakonec se vše podařilo a tak jsme mohli ve čtvrtek 18. června zveřejnit společnou „Výzvu k uctění památky Milady Horákové u příležitosti 70. výročí justiční vraždy“… a pak už jsme se nestačili divit, jaká lavina se na nás řítí.
Od prvního okamžiku zveřejnění výzvy jsme byli doslova zavaleni množstvím telefonátů a e-mailů s nejrůznějšími nabídkami, dotazy a připomínkami.
První baner s fotografií Milady Horákové a heslem „zavražděna komunisty“ se objevil na rockovém klubu Újezd na Malé Straně v Praze. Fotka klubu s banerem získala během pár hodin na sociálních sítích neskutečných 1.400 sdílení(!!!) a to byl teprve začátek. Během několika dní se banery objevili na více než 50 místech po celé České republice. S prosbou o tiskové podklady nám volali lidé dokonce i ze Slovenska.
V České televizi i na Nově se ve večerní zpravodajství vysílaly záběry, jak se věší obří plachta na budovu Národního Muzea na Václavském náměstí. Největší vyvěšený baner měl rozměry 12 x 16 m a byl umístěn na jednom z domů v bloku Molochov na Letné, přímo na třídě Milady Horákové na Praze 7. Další a další lidé se k výzvě přidávali spontánně a posílali fotografie s bannerem na zábradlí mostu, na vývěsce KSČ(m), nebo ve výloze svého obchodu.
O výzvě informovaly celostátní deníky i webové portály jako například Aktuálně, Deník N, Forum24, iDnes, iHned, iRozhlas, Lidovky, Novinky, Seznam Zprávy, ale také regionální portály Brněnská drbna, Jihlavské listy, Pardubický deník, Plzeňský deník, nebo Vysočina-news. K výzvě se připojila i Česká centra, která informovala o akci v zahraničí.
Michal Gregorini – jeden z iniciátorů výzvy poskytl rozhovor pro Český rozhlas a byl hostem v DVTV. Další rozhovor s Markem Vocelem vyšel v časopise Flowee.
Výzva měla takový ohlas, že to donutilo vydat prohlášení dokonce i komunisty. A opět svou neschopností sebereflexe nezklamali. Krajský výbor KSČM napsal: „Důrazně protestujeme proti zkreslování a přepisování historické pravdy a proti rozdmýchávání antikomunistické nenávisti, která je opět vyvolávána v hlavním městě…“ Co dodat! Soudruzi si i po 30-ti letech, stále myslí, že promítání autentických záběrů z procesu je „přepisování historické pravdy“!
Jeden ze zakládajících členů Dekomunizace, pan Ivan Medek řekl: „Komunistická strana od svého založení lhala a škodila naší zemi. Každý člověk zdravého rozumu by měl učinit všechno, aby se to už nemohlo opakovat.“
Je proto důležité připomínat si statečnost ženy, která za své přesvědčení v demokratické ideály zaplatila životem, a také věříme, že podobné akce jako byla „Výzva: Milada 70 — zavražděna komunisty“ mohou pomoci tomu, aby se doba nesvobody a totalitní zvůle u nás již nemohla opakovat.
Monitoring médií
O akci bylo řečeno a napsáno mnoho. Zde Vám přinášíme některé články a reportáže.