Shop

Tohle je asi nejhorší, co se indiánům mohlo stát. Být přirovnáván ke komunistovi, to by si jistě nepřáli ani proslulí zloději koní Komančové. Ta hanba! To ponížení! Naši komančové navíc kradou dál, jsou rudí jak Manitou, a přitom všichni vědí, že už Vinnetou je neměl rád!

Pamětníci vědí. Byl to pan Vajíčko, kdo ohlašoval reklamu na zelí, česnek, startovací kabely nebo na med z Jednoty. Přinášel reklamu na bídu socialismu, na zboží, které by mělo být tak běžné, že rozhodně propagovat nepotřebuje. Komunismus ale dokázal dát bídě nový rozměr. Noviny místo toaletního papíru, mandarinky jednou ročně a fronty na cokoliv. Teď vám pan Vajíčko přináší to nejlepší, co kdy prezentoval: reklamu na dekomunizaci.

Ségra to řekla jasně: kdo bude mluvit s komunisty, zůstane po škole. Asi tak na čtyřicet let. Já nechci být po škole. Jsem sametový a rád bych klouby své pěsti pohladil pár komunistů. Jen tak, beze slova, já se s nimi totiž opravdu nebavím. Nedělejte to ani vy a dejte jim to jasně najevo!

Řekla bych ti, ať si mě pohladíš, ale nejdřív mi musíš prozradit, co jsi zač. S komunisty se totiž nebavím. Oni se taky s mým dědou a babi, s mojí mámou a tátou nebavili. Zkurvili jim život a ani se neomluvili, natož aby se dobrovolně rozešli do rezervací. Já je tu nechci a začnu tím, že už s nimi nepromluvím ani slovo. Jemně, sametově.