Sbohem soudruzi…! Už nebudou

Konečně se to povedlo a KSČM zažila volební debakl. Utrpěla ve volbách významnou porážku. Poprvé v historii České republiky její poslanci nezasednou v dolní komoře našeho Parlamentu. V té horní už nesedí od konce roku 2014. Lepší dárek si ke stoletému výročí založení strany česká společnost snad nemohla ani přát. Nicméně od listopadového zhroucení totalitního režimu v roce 1989 uplynulo dlouhých 32 let. Čas mohl nazrát dříve, ale jistě to mohlo být i později nebýt tlaku občanské společnosti, která na blednoucí zločiny komunismu vytrvale upozorňovala.

V roce 2005 to bohužel však ještě vůbec nevypadalo, že by rudá hvězda českého komunismu měla rychle hasnout. Proto vznikla Dekomunizace. Spolek, který si dal za cíl zbavit Komunistickou stranu a její členy podílu na moci v České republice. A to neustálým nenásilným připomínáním zločinů této ideologie veřejnosti. Za těch 16 let se nám povedla spousta akcí, některé z nich byly serióznější, některé z nich balancovaly na guerillové hraně. Ale každá z nich upoutala zájem veřejnosti.
Kampaň na rozloučenou Sbohem soudruzi – Už nikdy fronty na banány byla akcí s historicky největším zásahem, především na mladé voliče.
Cítíme hřejivé zadostiučinění, že jsme přispěli ke komunistickém ponížení v naší zemi a naplnili tak misi našeho spolku.

Nejviditelnější částí kampaně bylo jistě video “Už nebudou”, které viděl snad každý mladý člověk v naší zemi. Spot vybízel k volební účasti. Ve frontě na banány od ženy za pultem, kterou hrála Eva Salzmannová, stáli Karel Kovář / Kovy, David Černý, Patricie Pagáčová, Jitka Schneiderová, Zdeněk Suchý, Milan Šteindler, Tomáš Hanák, Jan Hájek, David Vávra, Josef Zýka, Jiří Macháček, Renata Prokopová a Barbora Poláková. Produkci spotu zajistila produkce Flux Films a jako vždy pomáhala spousta přátel Dekomunizace. Speciální poděkování patří Janovi Šátavovi, který celou kampaň koordinoval a Markovi Linhartovi za námět.
Spot komunisty natolik vyděsil, že promptně zareagovali odpovědí v podobě vlastního spotu “Ale budou” 🙂
Těsně před volbami pak vznikl ještě jeden spot určený pouze pro sociální sítě, ve kterém Milan Šteindler a David Vávra rozdávali banány obrandované výzvou k volební účasti ve vestibulu metra.

Nebyla by to Dekomunizace, kdyby se v kampani neobjevila trika s názorem.
Výzva Ukažte se u voleb v triku a řekněte: #SbohemSoudruzi navázala na dřívější úspěšné výtvarné soutěže Trikem proti komunismu (2005) a Nechci mít na triku další totalitu! (2008), kterých se zúčastnily stovky autorů. Tentokrát se ovšem nejednalo o veřejnou soutěž. Oslovili jsme totiž vybrané grafiky, výtvarníky, sochaře a designéry, aby navrhli svůj jedinečný design trička. Trička z této limitované volební edice jsme nabídli veřejnosti a šli na dračku. Stejně jako trička Sbohem soudruzi – Už nikdy fronty na banány, která nesla logo a hlavní sdělení kampaně. Do těch se nám podařilo obléknout celou řadu hudebníků, herců a dalších osobností, které se v nich prezentovali na svých i našich sociálních sítích.

Stejně jako před rokem při kampani Milada 70: Zavražděna komunisty jsme připravili plachty, samolepky, letáky, logotyp kampaně ke stažení v tiskové kvalitě i ve formátech pro on-line. Několik plachet jsme také sami vyvěsili.
Volební výzvu jsme ve formě panorama plakátu s pobídkou k výlepu inzerovali v novém Týdeníku Forum.

Šest týdnů před volbami jsme zintenzivnili posty na našich sociálních sítích. Posty připomínající smutná fakta z dob komunistického režimu střídali posty s osobnostmi v tričkách. Později jsme distribuci postů se spoty sponzorovali, nicméně organický dosah byl stále výrazně vyšší.

Také jsme výrazně pomohli Michalovi Klímovi vydat knihu Skautská pátrání po tom, jak u nás vládli komunisté. Skvělý text napsaný jazykem lehce srozumitelným pro žáky základních, potažmo středních škol rozdělený do čtrnácti kapitol o realitě života v komunismu. Knihu jsme nakonec v kampani nepoužili, ale po volbách se již distribuuje.

Stejně tak jsme nepoužili desítky dalších nápadů, které jsme na našich pravidelných on-line google meetech od jara diskutovali a některé z nich i víceméně dotáhli ke zveřejnění. Zkrátka někdy je méně více.

Velký dík patří našim mecenášům, kteří nám umožnili finančně pokrýt produkční náklady spojené s kampaní. Ale také všem přátelům Dekomunizace, kteří stejně jako my pracovali na kampani ve svém volném čase a zcela zdarma.
Jsme rádi, že jsme byli při tom, když se komunisti dostali mimo hru. A přišli o výraznou finanční podporu ze státního rozpočtu. Snad už navždy. I když…čert nikdy nespí.

Monitoring médií

O akci bylo řečeno a napsáno mnoho. Zde Vám přinášíme některé články a reportáže.